Tak už je to tady

Ano, tak už je to tady. Procházím různé domácí skrýše a hledám krabice od všeho možného. Všechny je spojuje jediné, zářivě červený nápis Canon.

S trochou nostalgie beru naposledy do ruky své miláčky a ukládám je do krabic. Čekají je cesty k novým majitelům, kterým budou určitě dělat radost a pomůžou jim vyjádřit se prostřednictvím fotografií.

Do dnešních dnů mám schovanou svou první fotografii pořízenou Canonem. Bylo to v úterý 2. listopadu 2004. Seděl jsem v krámku Paladixu a zatímco mi Pavel Pola vypisoval fakturu, já se kochal 20Déčkem a cvakl si svůj první záběr. Nic světoborného, ale mám ho schovaný do dnes.

Od té doby mi přes CF karty pár “kanoních” megabajtů proteklo. Asi nejvíce vzpomínám na legendární Canon EOS 5D. První cenově dostupný fullframe, který měl z tehdejšího pohledu neuvěřitelné rozlišením 12 Mpix. Skvělá mašinka.

S Canonem jsem doslova obletěl svět.

Prožil jsem s ním třeba uhrančivé Toskánsko, kam jsme s klukama z Fotopiva na blind vyrazili fotit na jaře 2008.

Belvedér v mlze

Fotil jsem s ním úžasné žabky či kolibříky v Kostarice nebo Ekvádoru. To byla velká škola o tom, že technika je důležitá, ale nezachrání vás vždy.

Kolibřík mozaikový

Drsný Island si snad nejde ani nezamilovat. Je to místo, kde technika opravdu dostává zabrat a člověk tam zjistí, na co se spolehnout může a na co ne.

Jökulsárlón - Ledová symfonie

Grifittova hvězdárna v Los Angeles byla jednou z prvních zastávek na naší cestě kolem světa. Je to úžasné a silně nabíjející místo nad věčně pulsující obří aglomerací.

Los Angeles z Griffith observatory

Při fotografování posvátné hory Rotui na ostrově Moorea ve Francouzské Polynésii, jsem si užíval skvělou ostrost objektivu Canon TS-E 24 / f 3.5 L II. Jsou to chvíle, kdy cítíte, že se sešlo všechno tak, jak mělo a stačí to jen “nepodělat”.

Hora Rotui

Jít kráterem pod Mount Ngauruhoe, stát blízko vrcholu novozélandské sopky Tongariro a sledovat opodál kouřící Te Maari bylo splněním klukovského snu. Vyvlekl jsem nahoru stativ i těžký fotobágl, ale nelitoval jsem.

Mount Ngauruhoe

Hongkongské zahrady jsou neuvěřitelná místa mezi do nebe trčícími mrakodrapy. Stačí udělat pár kroků z hučící ulice a najednou je člověk uprostřed stromů, květin, šumící vody a slyší zpěv ptáků.

Hongkongské zahrady

Ale nejvíce jsem toho s Canonem prožil doma v Česku. Toulal jsem se s ním krajinou na Šumavě, Vysočině, Českém Švýcarsku, mém rodném Podblanicku. Kráčel uličkami v Praze. A nebo jsem s foťákem u oka sledoval první nesmělé pohledy mého syna na tento svět, stejně jako jeho první krůčky.

To vše mám schované v hlavě, albech i v souborech s nezaměnitelnou koncovkou CR2.

Canone díky za těch 12 let, které jsem s Tebou prožil.

S Canonem v proudu