Šumava dokáže měnit nálady během okamžiku. Když jsme přijížděli na parkoviště kousek od Zhůří, vypadalo to, že dneska z focení nic nebude. Nad západním obzorem se táhl široký pás nízké oblačnosti, který neúprosně blokoval paprsky zapadajícího Slunce. Krajina tak měla šedivý nádech bez nápadu.

Chvilku jsme s Bláňou zvažovali, že vyrazíme na večeři, ale nakonec jsme si řekli, že když už jsme tady, tak na louky v okolí Zhůří vyrazíme. Nestačili jsme dojít ani do poloviny cesty a v pásu oblačnosti se udělala díra, kterou se s vervou draly sluneční paprsky a z vrcholu se do údolí začaly valit cáry mlhy. Zhůřské louky se proměnily v jedno velké barevné divadlo.

Měl jsem v hlavě dva motivy, které jsem chtěl zkusit zachytit. Běh s 16ti kilovým fotobatohem není má oblíbená disciplína, ale nezbylo mi nic jiného, než klusem vyrazit. Věděl jsem, že toto světlo může zmizet stejně rychle, jako přišlo. Nakonec jsem zvládl motivy tři, ale tento mám z nich nejraději. Asi nejlépe vystihuje tu atmosféru večera na Zhůři, kdy se Příroda rozhodla odměnit dva blázny, co vyrazily do šedivého večera.

Použitá technika: Canon EOS 5D Mark II + Canon EF 17-40 f/4 L USM, ohnisko: 27mm (27mm EQ35mm), clona: 16, expozice: 0.6s, ISO: 100, filtr: Hoya HD CPL, LEE ND HARD 0.9, formát: RAW, zpracování: iMac + Capture One 6 Pro.

Doporučit: