Výnězda

Když se jako krajinářský fotograf naladím na infračervenou notu, rázem se mi změní svět. Třeba nemusím ráno vstávat dlouho před východem Slunce, abych chytil v krajině to správné světlo. Naopak. V klidu se vyspím, bohatě posnídám a když se krajina konečně řádně ohřeje, vyrazím. No a jak je vidět ze stínu pod stromy na fotografii malebného zákoutí u kaplické Výnězdy, často začínám v pravé poledne. To se pak hodí i to, že všichni sedí u oběda a já můžu v klidu stát uprostřed silnice a čekat, až se odpočítají správné sekundy expozice.