Vizitková fotografie s Fuji Instax Mini 70

Máte rádi zábavu? Pak na velikosti nezáleží :-)

Vždy mě těší, když vidím svou fotografii ve velkém provedení u klienta na zdi, kde mu dělá radost. Baví mě se koukat na Epsonku, jak se tisková hlava prohání po metrovém fotopapíře, dělá vítr v inkoustových náplních a fotka se rodí milimetr po milimetru. No a najednou držím v ruce fotečku o velikosti vizitky, kde stačí stisknout spoušť a pak již jen sledovat, jak se s každou uběhlou sekundou zjevuje ostřejší a barevnější obraz krok za krokem. Je to kravinka, ale fakt mě to baví.

Má první zkušenost s instantní fotografií se datuje do začátku osmdesátých let. Tenkrát se u nás na Vánoce z ničeho nic objevila teta, tou dobou žijící v Anglii, a celé to bylo takové zjevení. Zatímco jsem jedním okem zíral na své první džíny, upoutala mou pozornost černá krabička s barevným logem. Byl to Polaroid. Nu a za chvilku jsem již koukal jako vrána, to když z krabičky vylezl papír, chvilku se počkalo, pak se sundala vrchní vrstva a pod ní byl obrázek. Vidím to jako dneska, jak jsem si prohlížel ten zázračný papírek, kde byla z ničeho nic naše společná rodinná fotka. Džíny mi ve škole zakázali nosit a fotečka pomalu bledla v rodinném archivu.

Uběhlo třicet let a já jsem zase zíral na bílý papírek, kde se rodil můj první instax.

Od mého zamilování se do Fujinky (viz. můj článek Fuji X100S - skoro geniální foťák, jsem instax po očku sledoval. Protože často cestuji, moc se mi líbilo, jak instax používá Marcel Konečný, který to sepsal v článku Nejlepší cestovatelský foťák? Jednoznačně Instax. No a tak když mě popostrčila i má Bláňa s dotazem: Proč to ještě nemáme?, bylo rozhodnuto. Poradil jsem se s Marcelem a pak již jen netrpělivě vyhlížel balíček od Fujifoto.

Bylo krátce po Vánocích, takže reflex obdivu k zabaleným tvrdým dárkům stále fungoval. Krabici jsem rozcupoval s nadšením kluka a z bublinkových fólií vylovil krabičku s bělostným foťáčkem Instax Mini 70, zásobu filmů i dáreček od Marcela v podobě krabičky na nafocené snímky.

Instax Mini dorazil

Prolítl jsem návod, vložil dvě baterie CR2 a kazetu s deseti “plátky” filmů. Vybral první motiv a stiskl spoušť.

Trocha historie

Stisknete spoušť a z fotoaparátu vyleze prázdný bílý papírek, na kterém se začne postupně vynořovat obrázek. Na první pohled to může vypadat jako takový malý zázrak, ale přitom jde o výsledek brilantně sestavené chemie. Celé se to dnes jmenuje Polacolor a stojí za tím Edwin Land, spoluzakladatel Polaroidu.

Instantní dobrodružství začalo v roce 1944, kdy Edwin Land na dovolené s rodinou dostal nápad, jak by to celé mohlo fungovat. Trvalo další 4 roky vývoje, než přišel na trh první fotoaparát pro instantní fotografii Land Model 95. Byla to trefa do černého. Z fotoaparátu se stal trhák a z Polaroidu stoupající hvězda fotografického nebe.

Trocha té technické teorie, aneb nůžky v akci

Jako správný výzkumník jsem na instax film vyrazil s nůžkami.

Instax film

Na prvním snímku je vidět, jak vypadá neexponovaný film z jedné i druhé strany. Ta strana s červenou plochou je v kazetě umístěna směrem k objektivu a ta druhá, bílá strana, je ta, na které se po vyvolání objeví obrázek.

Jak se ten “zázrak” stane, nám poodhalí druhý obrázek, u kterého již úřadovaly nůžky.

Rozebraný Instax film

Instax film je složen ze dvou vrstev a balíčku, ve kterém je vývojka. Ta růžová vrstva je ta, kterou prochází světlo od objektivu jako první. Druhá hnědá vrstva je již fotocitlivá. Aby se to celé aktivovalo, je třeba vývojka, která je ukryta v šedém váčku s nápisem FUJIFILM, ve kterém je pytlíček s vlastním číselným kódem, uvnitř kterého je černá vyvolávací látka. Po expozici se film začne pomalu vysouvat z kazety váčkem napřed. Ten jako první vjede mezi válečky, které vytlačí vývojku mezi obě vrstvy a jak film pomalu vyjíždí, tak se vývojka rovnoměrně válečky rozetře mezi obě plochy a nastartuje proces vyvolání filmu.

Jak to funguje ve fotocitlivé vrstvě je vidět v dalším obrázku. Je složena z několika vrstev, kdy první skupinu tvoří kombinace na barvu světlocitlivé vrstvy, následované barevnou vyvolávací vrstvou a oddělovací vrstvou. Pořadí je modrocitlivá, žlutá, oddělovací, zelenocitlivá, purpurová, oddělovací, červenocitlivá a azurová.

Druhá skupina několika vrstev je tzv. přijímací a zde se tvoří výsledný pozitivní obraz.

Jak funguje Instax film

Při expozici světlo aktivuje halogenid stříbrný ve světlocitlivé vrstvě přičemž barvivo funguje zároveň jako filtr, který zabraňuje průchodu nechtěných barevných paprsků do dalších vrstev. Takže třeba žluté barvivo zastaví modré paprsky a nepustí je dál. Jakmile válečky rozprostřou vývojku začnou se dít věci. Tam, kde látky z vývojky narazí na exponovaný halogenid stříbrný ve světlocitlivé vrstvě, dojde k jeho redukci na stříbro a barevná vrstva nad ní se stane nerozpustnou. Kde se stříbro nevytvoří, můžou barviva z barevných vyvolávacích vrstev postupně nerušeně difundovat až do přijímací vrstvy, kde vytvoří výsledný pozitivní barevný obrázek.

Úžasný vynález. Z hlediska chemie tam dochází k mnoha dalším trikům, aby se vždy vše přesně zastavilo tam kde má a výsledný obrázek měl i svou výdrž. Zájemce odkazuji na skvělou knihu Barevná fotografie od prof. Jána Šmoka, Josefa Pecáka a Ing. Petra Tauska, kterou v roce 1975 vydalo nakladatelství SNTL. Na stránkách 162 až 165 je tento chemický “zázrak” popsán podrobněji.

Fotografie formátu Instax Mini má velikost 54x86 mm s tím, že vlastní obrázek o velikost 46x62 mm je zasazen do bílého rámečku, který je na jedné straně široký cca. 1 cm a tuto plochu je možné využít třeba pro popis obsahu.

Film má citlivost 800 ISO, je vyladěný na denní světlo s teplotou chromatičnosti cca 5500K a rozlišení má 12 čar na milimetr.

Fuji uvádí, že proces vyvolávání je optimalizovaný tak, že film má nejraději teplotu okolo 25 C, ale i při teplotě filmu v době expozice mezi 5 - 40 stupni by měl vyjet vždy plus mínus podobný obrázek.

První náznaky obrázku se začnou objevovat po několika sekundách od expozice s tím, že základ obrázku je hotový za cca. 90 sekund a do 5 minut se ještě dolaďuje. Drobné změny můžete postřehnout ještě do deseti minut od expozice.

Detailnější informace od Fuji jsou k přečtení v Instax Mini datasheetu.

Instax Mini 70 - přední strana

Jak se instaxuje?

Jednodušší to snad již být nemůže. Trochu mi to připomíná můj první fotoaparát SMENA 8M. Stačí se naučit rozpoznávat obrázky :-)

Po vložení nové kazety je nejprve nutné udělat jeden snímek naslepo, protože se z kazety vysune černá krycí vrstva a na displeji naskočí počítadlo snímků s počátečním číslem 10.

Instax Mini 70 má automatické měření expozice. Využívá kombinace světelnosti objektivu 12.7, citlivosti filmu 800 ISO a expozičních časů od 1/400s do 1/2s. Pokud si foťák myslí, že je málo světlo, automaticky si pomůže bleskem. K dispozici jsou tři režimy focení. Po zapnutí je Mini ve výchozím portrétním módu, kdy se objektiv zaostří na vzdálenost 0.6 - 3 metry. Pokud jste příznivci makra, je možné přejít pomocí tlačítka MODE do režimu Makro, kdy je zaostřeno od 0.3 do 0.6 metru. Pro nás, krajináře, je po dalším stisknutí MODE k dispozici režim se znakem hor, kdy je zaostřeno od 3 metrů do nekonečna. A to je vše.

Instax Mini 70 zadní strana

Ve výchozím portrétním režimu je možné Mini 70 ještě vnutit blesk, případně v režimu Hi-Key získat světlejší obrázek díky expozici +2/3 EV.

A to je z možností jak ovlivnit expozici vše.

Pro praktické použití je možné ještě využít samospoušť a aby vám nebylo smutno v záplavě selfie tyčí, je k dispozici i tzv. selfie mód. Fuji to pořešilo vtipně, když na objektiv umístilo malé zrcadélko, podle kterého je možné se napasovat do správného “selfíčka”.

Máte rádi stativ? Samozřejmostí je i klasický stativový závit.

Měření expozice funguje docela dobře. U běžných motivů jsem nenarazil na problém a automatika to zvládá předvídatelně. U krajiny je to horší a musím si dávat pozor u motivů, kdy je půlka snímku tmavá a druhá světlá. To pak docela lituji, že mód Hi-Key není možné v módu krajina použít.

Je dobré pamatovat na to, že vzhledem k velikosti plochy vykresleného obrázku, je ohnisková vzdálenost objektivu cca. 34 mm při přepočtu na běžně používané míry. Toto ohnisko už mám v oku díky Fujince X100S, tak se mi jednodušeji hledají kompozice.

Můj týden v instantních obrazech Můj týden v instantních obrazech

Na co si dát pozor?

Zpoždění

Asi největší nástrahou je zpoždění po stisknutí spouště. Pokud se dnes často řeší zpoždění v desetinách či setinách sekundy, u Instax Mini 70 se připravte plus mínus rovnou na sekundu. Takže pokud chcete dělat akčnější fotografie, je třeba předvídat.

Posun hledáčku

Jako každý průhledový hledáček má i ten u Instax Mini 70 svou vlastní hlavu. Jednoduše řečeno, nezobrazuje přesně to, co uvidím na fotce. Ten můj zobrazuje méně a posunutě. Na levé straně výsledné fotografie mám širší záběr než vidím v hledáčku a to samé, byť v menší míře mám na pravé straně, nahoře i dole. Po pár záběrech to člověk ale dostane do oka a tak se nechá komponovat plus mínus přesně. Na druhou stranu mírná náhoda je tam vždy a to asi dělá i to kouzlo instaxu.

Blesk světlu vládne

Asi největší problém mám s tím, že není možné ručně vypnout blesk. Při běžném focení si automatika blesk doplňuje dle libosti a někdy bohužel na úkor tématu. Je to škoda. Speciálně, když instax má režim vnucení výplňového blesku. Řeším to tak, že blesk zakryji prstem, když nechci, aby mi jeho světlo vadilo.

Pozor na dvířka

Během nošení v kapse bundy jsem narazil na problém, že můžu celkem snadno nechtěně otevřít dvířka pro vložení kazety s filmy, což vede k osvícení minimálně prvního filmu na řadě.

Kolik to stojí?

Instax Mini 70 se dá pořídit okolo 3400 Kč. Funkčně nadupanější Instax Mini 90 okolo 3900 Kč.

Pohon Instax Mini 70 obstarají dvě 3V baterie CR2. Cenově se pohybují okolo 40 Kč za kus a podle manuálu vydrží 30 až 40 krabiček po 10 filmech. Myslím, že se tím člověk nemusí trápit.

Při dnešní ceně Instax Mini materiálu vyjde jeden obrázek na cca. 20,50 Kč. Není to málo, ale na druhou stranu je to skvělý filtr, který člověka nutí si každý záběr pořádně rozmyslet.

Alternativy

Pokud vám nevyhovují fotoaparáty od Fuji, můžete se podívat po alternativách třeba u Lomography.

Tip na závěr - nevyhazujte krabičky od filmů

Neexponované instax filmy jsou uložené v černých plastových krabičkách. Po jejich vyfocení se dají krabičky krásně využít jako pořadače na nafocené instaxy. Stačí, když na dně ulomíte vyčnívající pacičku a sloupnete černou pásku ze širokého hrdla kudy se vysouvají naexponované filmy a máte zdarma stylovou krabičku na uchování instaxů.

Krabičky od Instaxu jako pořadače

Co dodat

Baví vás si hrát?

Kupte si Instax. S každým stisknutím spouště se budete těšit na výsledek, který vás vždy něčím překvapí. A síla okamžité papírové fotografie je v dnešní digitální době občas až neuvěřitelná. Užijte si to!

Publikováno

Komentáře

  • Karel Moc

    Petře povedený článek. To rozebrání filmu je skvělé a moc povedená momentka labutí. To je u Karlova mostu?
    1
  • Petr Pazour

    Děkuji za komentář. Labutě jsou na tom plácku u muzea Franze Kafky nedaleko Karlova mostu. Petr
    2